Buckinghamský palác

Buckinghamský palác, oficiální sídlo Jejího Veličenstva královny Alžběty II., je poměrně blízký soused Národní galerie. Vydáte-li se od ní skrz obloukovou budovu admirality, dojdete k paláci zhruba po patnácti minutách. Jestli pojedete do Londýna na jaře, nechoďte po hlavní třídě The Mall, ale vezměte to parkem St James’s Park, kde uvidíte rozkvetlé zahrady. Další park ještě zmíním později.

Palác se teď bude několik let opravovat, takže pokud jste se chystali ke královně na čaj, budete muset vyrazit do Oxfordu. Střídání stráží ovšem samozřejmě uvidíte.

Cutty Sark

Tato více než 60 metrů dlouhá loď kdysi převážela čaj a byla nejrychlejší velkou plachetinicí tehdejší doby. Ačkoli doslovný překlad jejího jména znamená Krátká košile, byla oprávněně nazývána Královnou oceánů. Její rekord představoval 360 mil za den. Od roku 1869 sloužila jako čajový klipr až do roku 1922, kdy byla jako poslední svého druhu na světě vyřazena, ale pak ještě několik desítek let sloužila jako školní loď. Nyní je vystavena na nábřeží jako krytá expozice a je možné několikrát denně v živém vystoupení potkat posádku a projít samozřejmě celou loď, přesněji to, co z ní po požáru v roce 2007 zbylo.

Vzhledem k přítomnosti živých herců je návštěva Cutty Sark samozřejmě placená. Ověřte si na webu aktuální časy živých vystoupení.

Greenwich Foot Tunnel

Toto je jedno z tajemství Londýna, o nichž má málokterý turista tušení. Propojuje na greenwichské straně Cutty Sark Gardens a na opačné straně Island Gardens na Isle of Dogs. Je to zajímavý způsob, jak dorazit do Greenwiche netradičním způsobem. Vystoupíte z DLR o stanici dřív na Island Gardens a vydáte se pod Temži do 370 metrů dlouhého tunelu pro pěší.

Tunel je otevřen 24 hodin denně a i když je dobře osvětlen, jsem opravdu zvědav, zda si troufnete uprostřed noci, když je zcela prázdný a vaše kroky se rozléhají stovky metrů daleko. Co uděláte, až uslyšíte jiné kroky? Tunel je pokryt 200 tisíci porcelánových dlaždic a to dává, jak píší Rachel Howard a Bill Nash, tunelu bohužel akustiku veřejných záchodků. Přes den je to ovšem pouze neobvyklé místo, na obou stranách jsou kromě točitých schodů také výtahy (nejedou v noci) a představa tisíců kubíků vody nad hlavou dává tunelu nádech tajemna.

Isle of Dogs měl odjakživa pověst všelijakou, nicméně s rozvojem britského impéria došlo k rozmachu také této části Londýna a tisíce lidí dojíždějících každý den za prací přeplněnými trajekty vytvořilo společenské zadání - jak propojit jiným vhodnějším způsobem oba břehy Temže. Architekt Sir Alexander Binnie tento úkol vyřešil a v roce 1902 byl tunel otevřen.

Prakticky shodný tunel, jen delší, je o tři míle dál ve Woolwich, nemnoho kroků od letiště London City. Postavil jej Maurice Fitzmaurice v roce 1912. Třetím tunelem, který je v Londýně přístupný chodcům, je Rotherhithe Tunnel z roku 1908 od stejného architekta spojující Rotherhithe a Limehouse. Tento tunel je ovšem i pro auta a je v něm silný provoz.

Harrods

Pět tisíc zaměstnanců ve 330 obchodech dělá z Harrods jeden z největších obchodních domů na světě. Historie sahá do roku 1834, kdy Charles Henry Harrod otevřel první malý obchůdek čajem, původně úplně mimo centrum Londýna. Jeho příběh je zajímavý přes rychlý růst, požár, další rychlý růst až po rok 1901, kdy byla zahájena stavba obchodního domu tak, jak jej známe nyní. V současné době vlastní Harrods katarská státní investiční společnost, která jej v roce 2010 koupila od rodiny Al-Fayedů za 1.5 miliardy liber.

Dočetl jsem se spoustu zajímavostí o tomto domě. Například to, že dovnitř nebude vpuštěn zákazník v šortkách, roztrhaných kalhotách, dívky nesmí mít tričko odhalující břicho a vstoupit také není možné s batohem. V roce 2007 zde byly umístěny sandály posázené rubíny, safíry a diamanty v hodnotě 62 tisíc liber a tak si Harrods pronajal kobru egyptskou, smrtelně jedovatého hada, aby tento pár sandálů hlídal. Je to také jediné místo v Británii, kde je možné koupit pravou kožešinu. Při troše štěstí tu člověk může potkat některou z celebrit, které se zde poměrně často objevují za účelem nákupu.

Jestliže na sobě tedy nemáte šortky a batoh, adresa obchodního domu je 87-135 Brompton Rd a nejbližší metro je Knightsbridge.

Houses of Parliament (Westminsterský palác)

Palace of Westminster, malý čtyřpatrový domeček o 1.100 místnostech, je sídlem obou komor Parlamentu Spojeného království. Původně zde stála už lehce po roce 1000 královská rezidence a Westminster je vlastně zkomolenina West Monastery, tedy západní klášter. Předchůdce nynějšího parlamentu se zde sešel již v roce 1295 a od té doby se tu konala téměř všechna jednání parlamentu, ačkoli se tak dělo vlastně v králově baráku, který tady v té době stále ještě bydlel. Po roce 1529, kdy palác vyhořel (ve středověkém Londýně vůbec nějak často hořelo) se král odstěhoval raději jinam a riziku příštího požáru tak byl vystaven pouze parlament a soudní dvůr. V roce 1834 k němu skutečně došlo a v průběhu dalších dvou desetiletí byl na původním místě postaven palác nový, nyní už mnohem lépe vyhovující potřebám parlamentu. V původním paláci totiž speciální jednací místnosti nebyly a jednání probíhala v různých sálech, občas dokonce i v budovách přilehlého Westminsterského opatství. Během války palác nevyhořel, ale byl vybombardován a několik let trvala jeho oprava.

Nad severozápadní částí paláce, přímo naproti výlezu ze stanice metra Westminster, se nachází téměř stometrová věž Elisabeth Tower, kterou všichni nazýváme nesprávně Big Ben. Big Ben je pouze název největšího z pěti zvonů, které jsou ve věži umístěny. Přesto se časem název vžil pro celou věž. Zde je potřeba počítat s točitým schodištěm o 334 schodech a odměnou je vyhlídka na město z 62 metrů. Vzhledem k malé kapacitě je striktně limitován počet návštěvníků za rok, lze ji zařídit výhradně přes svého lokálního poslance (cizinci se tedy na věž nedostanou) a je vybookováno nejméně na půl roku dopředu.

Naopak Westminsterský palác za určitých podmínek navštívit lze. Britové tak mohou učinit i během jednání parlamentu a sledovat probíhající slovní přestřelky svých MP (poslanců) a Lordů, ostatní si mohou koupit vstupenku na některé dny, kdy neprobíhá jednání (jsou přesně vypsány na webu Parlamentu). Běžné stojí 25 liber na osobu a dají se objednat i speciální včetně odpoledního čajového dýchánku. Rezervace musí být provedena dopředu a je třeba počítat se zdržením bezpečnostní kontrolou až 45 minut. Do budovy je zakázáno vnášet některé předměty a pokud si vzpomenete, jak jste směli a naopak nesměli být vybaveni do letadla, podmínky jsou velmi podobné a prohlídka probíhá stejně. Pokud se občan obrátí na svého lokálního poslance, aby mu zajistil prohlídku on, je zdarma, a to jak prohlídka paláce, tak prohlídka Big Benu.

Poté, co se na Parlament podíváte z londýnského Oka, stačí pouze přejít most, případně nejbližší stanicí metra je Westminster a vylezete přímo naproti Big Benu.

Hunterian Museum

Hunterian Museum patří pod Royal College of Surgeons (Královská chirurgická akademie). Hunteriánské muzeum bylo založeno na základě odkázaných sbírek Williama Huntera ve zvlášť pro ten účel postavené budově v roce 1807. Knihovna obsahuje kolem 10.000 svazků a 650 rukopisů a sbírka preparátů a vzorků 15.000 kusů. Jsou zde k nalezení tisíce velmi názorných exponátů, od preparovaných vnitřností hmyzu a hlodavců až po devítiměsíční dítě, vše naložené, konzervované a pečlivě zdokumentované. Jestli chcete na vlastní oči vidět, jak vypadá zažívací systém myši, zlomená ruka, aorta člověka, patologické změny všeho druhu nebo třeba mozek Charlese Babbage, autora prvního mechanického počítače, pak je to určitě umístěno zde. V muzeu se striktně nesmí fotografovat, ale je možné si exponáty nakreslit. Proto zde posedává na erárních židličkách mnoho studentů medicíny se skicáři a kreslí a kreslí.

Muzeum je pár minut chůze od nejbližšího metra, kterým je stanice Holborn. Stejně jako všechna státní muzea i toto nabízí vstup zdarma.

Hyde Park a Speaker's Corner

Vydáte-li se od Buckinghamského paláce dlouhou cestou po pravé straně, dorazíte k největšímu ze čtyř královských londýnských parků (a jednomu z mnoha) - Hyde parku. Park slouží stejně jako ostatní parky k odpočinku, zábavě, sportu, piknikům či dokonce jízdě na koních. Je zde velké jezero The Serpentine, přičemž pohled shora naznačí, jak přišlo ke svému jménu. Na něm lze půjčit lodičky, slouží jako koupaliště a potkáte se v něm s labutěmi a kachnami. V parku dále najdete hřiště na památku princezny Diany, memoriál krále Alberta, galerii, sochu Petera Pana a královny Victorie a kromě dalšího také mnoho lehátek, která můžete využít (upřímně řečeno část vyjmenovaných highlightů patří do Kensingtonských zahrad, ale to je formalita, protože ty na Hyde Park navazují).

V severovýchodní části parku nedaleko stanice metra Marble Arch najdete proslulý Speakers’ Corner. To je místo, kam si může kdokoli stoupnout a prezentovat své názory (údajně pokud nehanobí královnu a monarchii, ale to je pomluva, takové pravidlo neexistuje). Najdete zde řečníky, jejichž řeč dává smysl, najdete tu žvanily, kteří plácají nesmysly. Jsou tu náboženští fanatici, političtí komentátoři, vypravěči příběhů i magoři, vykřikující ptákoviny o konci světa nebo únosu vrabců mimozemskou civilizací. Někdo hovoří ze země, jiný ze štaflí, další si nosí speciální pódium. Jeden mluví v obleku, jiný má na hlavě helmu s vikingskými rohy. Údajně nejlepším dnem k návštěvě je neděle, ale někoho tu najdete vždy...

A jestli máte co říct, klidně to řekněte. Jestli to dává smysl, zjistíte podle posluchačů, kteří se kolem vás shromáždí… nebo také ne.

King’s Cross St Pancras

Takto se jmenuje stanice metra, přesněji řečeno hned 6 linek metra, která obsluhuje dvě sousedící nádraží. King’s Cross je starší, otevřeno bylo v roce 1852. Také je známější, zejména díky Harrymu Potterovi, neboť právě odtud odjížděl z nástupiště 9 3/4 vlak do Bradavic. To nástupiště tu samozřejmě je. Jen není mezi nástupištěm 9 a 10, ale je v rohu vestibulu, je tu mrňavý obchůdek s upomínkovými předměty Harryho Pottera (bude větší, právě získali nový prostor a dostavují) a věčná fronta lidí, kteří se chtějí nechat vyfotit s vozíkem vraženým do zdi nástupiště 9 3/4.

Stejně tak je známé i nádraží St Pancras, také z Harryho Pottera, ale to už málokdo ví. King’s Cross není totiž zvenku tak úchvatné jako nedávno (2001-2007) zrekonstruované nádraží St Pancras a proto bylo použito na exteriéry právě toto nádraží.

Les Misérables

Jste v Londýně a neměli byste litovat peněz na návštěvu nejúspěšnějšího muzikálu všech dob Les Misérables (Bídníci), který tu hrají již 30 let. U nás byl poprvé hrán v pražském Divadle na Vinohradech na počátku 90. let a od té doby byl sice několikrát obnoven, ale bohužel v nepříliš dobré kvalitě. To Sir Cameron Mackintosh, producent tohoto a několika dalších muzikálů, dbá na to, aby v jeho představeních hráli jen špičkoví herci a zpěváci. Neváhá přivézt nejlepší dostupné lidi z celého světa. A stejně tak neváhá představení v Londýně na dlouhé období přerušit, aby jej mohl odehrát na Broadwayi ve stejně kvalitním obsazení. A naopak. Jestliže jste měli možnost vidět alespoň záznam z koncertu k 25. výročí Bídníků nebo 25. výročí Fantoma opery, víte, o čem je řeč.

Bídníci se dlouhodobě hrají v Queens Theatre na 51 Shaftesbury Avenue (roh s Wardour St) nedaleko Soho. Nejbližší metro je Picadilly Circus. Lístky jsou v rozmezí 37 až 100 liber a jestli mohu doporučit, kupte si ten prémiový (82 nebo 100 liber). Není to malá suma, ale ten zážitek za to stojí. Britové vědí, co si mají říct za zábavu, ale také kvalita v tomto případě odpovídá. Český lístek na Bídníky stojí maximálně 800 korun (20 liber), ale provedení je tak nějak bídné. Vstupenky se bookují přes internet, ale je možné je následně vyzvednout v kiosku přímo v divadle (pravá část vstupu do divadla, zmatek jako blázen).

Little Compton Street

Některá města v Británii jsou postavena v několika vrstvách. Stavitelé se s tím zkrátka nepárali a postavili město na předchozím. Typickým příkladem je Edinburgh, kde pod stávajícím městem najdete prakticky ještě jedno, nicméně Londýnští architekti se v některých oblastech chovali stejně. Jedním z velmi utajených míst a zároveň důkazů této architektury je ztracená ulička Little Compton Street. Můžete ji hledat, jak je libo, ale když nevíte, kde je, nenajdete ji. My sami jsme tam fotili, klečeli na ostrůvku uprostřed silnice a kolem nás procházely desítky turistů a nikdo se nezastavil hledajíc tuto uličku.

Nejbližším bodem je adresa 101 Charing Cross Road, ale uličku najdete pod mříží na ostrůvku uprostřed silnice, několik metrů pod vámi. Nyní je využívána jako kolektor a vedou tudy kabely, nicméně zůstaly zde původní nápisy na zdi. Nejbližší stanice metra je Tottenham Court.

[Cola-Cola] London Eye (Millenium Wheel)

Londýnské oko, jedno z nejvyšších vyhlídkových kol na světě (do roku 2006 nejvyšší) ční svými 135 metry nad Temží a do roku 1999 to bylo vlastně nejvyšší místo, ze kterého jste se mohli rozhlédnout po celém centrálním Londýně. Časem jej zastínil The Shard, o kterém byla řeč minule, multifunkční budova vypadající jako skleněný špičatý krystal, jehož vyhlídka je ve dvojnásobné výšce. Zde ovšem platí, že méně je někdy více a pohled z nižší výšky Oka oceníte, protože jsou jednotlivé památky lépe vidět. Jedna otáčka kola trvá přibližně půl hodiny a prosklené panoramatické kapsle umožní výhled na celý centrální Londýn.

Jste-li v Londýně, nesmíte Oko rozhodně minout navzdory tomu, že investice do projížďky není malá. Nejméně činí necelých 20 liber. Doporučuji si připlatit za Fast Track, který sice stojí přes 28 liber (1.100,- korun jako The Shard), ale půjdete na řadu prakticky hned. Se standardním lístkem si vystojíte frontu, která může trvat v řádu hodin a těch ušetřených 250 korun pak nestojí za to.

Navzdory těmto cenám a velké popularitě je ovšem kolo trvale ztrátové a dluhy se pohybují v řádu desítek milionů liber. I proto je závislé také na sponzorech, kteří jej vždycky na nějakou dobu vytáhnou z průšvihu se splácením úvěrů a v důsledku toho zní jeho oficiální název od roku 2015 Coca-Cola London Eye. Zajímavostí je, že části kola byly vyráběny v několika evropských zemích včetně České republiky. Hlavní hřídel o délce 25 metrů a několik dalších litých ocelových částí, které nesou tohoto 1.700tunového drobečka, odlila společnost Škoda.

Nejbližší stanicí metra je Waterloo a ke kolu je to kousek přes Jubilee Gardens. Hned vedle Londýnského oka jsou další lákavé atrakce - London Aquarium, London Dungeon, Shrek a další.

Jestliže sem zavítáte koncem listopadu nebo v prosinci, je možné si každoročně zabruslit letošek nevyjímaje (necelých 10 liber) a vstupné na kluziště se dá koupit společně s Okem. Také se jen pár kroků od kola konají každoročně menší vánoční trhy, které končí na Štědrý den večer. Budete-li je hledat po internetu, jde o Southbank Centre Christmas Market.

Millenium Bridge

Tento most, který vede od Katedrály svatého Pavla na druhou stranu Temže k The Shakespeare’s Globe, má velice zajímavou konstrukci i osud. Nemám teď na mysli jeho rozhoupání v Harry Potterovi, ale jeho rozhoupání a nutné úpravy ve skutečnosti. Když most v červnu 2000 otevřeli, již o dva dny později jej museli uzavřít. Ačkoli byl most projektován na poměrně velký počet lidí, nikdo nepočítal s podvědomou reakcí chodců, kteří se přizpůsobí houpání mostu a sladí s ním rychlost svých kroků. A tak se most natolik rozhoupal, že dostal přezdívku klátivý most. Nově byl otevřen až v únoru 2002, o rok a půl později, kdy byly nákladem 2 miliony liber doplněny hydraulické tlumiče. Můžeme potvrdit, že teď už se most skutečně neklátí.

Jestli se po cestě zastavíte v Katedrále sv. Pavla (St Paul’s Cathedral), je na vás. Jestliže se nejdete modlit, přijde vás vstupenka do kostela (ano, vstupenka do kostela) na 18 liber (zhruba sedm stovek), což je jedno z nejvyšších vstupných v Londýně a počítejte s frontou, bezpečnostní kontrolou a vykázáním, pokud je vaše zavazadlo větší než letištní limity kabinového zavazadla. Kdybyste chtěli jet přímo ke katedrále, nejbližší stanice metra je St Paul’s.

Monument

Monument to the Great Fire of London, tedy památník Velkého požáru Londýna je skryt mezi domy v City, na křižovatce Monument Street a Fish Street Hill, kousek od místa, kde v roce 1666 (proč ty tři šestky?) vznikl požár, který trval několik dní a připravil o střechu nad hlavou šestinu tehdejšího obyvatelstva, tedy zhruba 100 tisíc lidí (více než 13 tisíc domů) a podle některých odhadů až stejný počet zabil. Nejbližší stanice metra se jmenuje překvapivě Monument.

Na věž si pěkně vyšlapete točitým schodištěm o 311 schodech. You’re almost there je věta, kterou uslyšíte, až se budete úplně vyflusaní blížit k ochozu, umístěnému 61 metr nad zemí. Až půjdete v pohodě dolů a budete se otírat o ty, kteří se teprve plazí nahoru, povzbuďte je také. Vstupné je 4 libry za osobu a zaplatíte ho v nejmenší pokladně, jakou jsem kdy viděl, velké přibližně jako jedno místo v nízkonákladovém letadle.

Proč máte toto skryté místo navštívit? Věž je dostatečně vysoká, abyste nad okolními domy viděli poměrně široké panorama Londýna. Například ničím nerušený (kromě pletiva, které sem umístili po několika sebevraždách a kterým musíte případně protlačit objektiv fotoaparátu) je výhled na Tower Bridge, na City nebo The Shard.

Monument samozřejmě nelze srovnávat s nejznámější novou vyhlídkou z nejvyššího mrakodrapu Londýna The Shard, která je 243 metry nad zemí, ale také je za nepoměrně nižší cenu (The Shard musíte rezervovat předem a dospělý za ni zaplatí lidových 26 liber, tedy nějakých 1.000 korun). Kdyby snad Monument přeci jen nestačil a cena za Shard se vám zdála nekřesťansky ulítlá, jako kompromis lze nabídnout 42. podlaží budovy Tower 42 na Old Broad Street, kde se nachází bar Vertigo 42 a je možné si zde bez vstupného za poměrně přijatelné ceny dát svačinu i výhled zároveň (ceny za hlavní jídlo jsou mezi 12 a 16 librami a jestli jste dostatečně odrzlí, míchaný salát je za 4.50), neboť všechny židle jsou situovány podél obvodu směrem k oknům. Vertigo 42 jsme měli v merku, ale nakonec jsme ho nevyužili. Je to nicméně zase jedna z možností, o které se v průvodcích propagující The Shard nedočtete.

National Maritime Museum

Národní muzeum námořnictva lze najít přes ulici od zdejší Old Royal Naval Academy. Expozice mapují především vývoj britského námořnictva od počátků, přes rozmach zahraničního obchodu až po slavné námořní bitvy včetně té u Trafalgaru, kde admirál Nelson slavně nakopal do zadku Napoleona těsně předtím, než sám padl. Narozdíl od jiných hrdinů se však výsledku dočkal, protože zbloudilá opožděná kulka si jej našla těsně poté, co mu stihli sdělit, že bitvu vyhrál a zajistil tak Británii natrvalo klid od Napoleonových snů o nadvládě. Expozice dále mapuje polární plavby.

Horní patro muzea obsahuje mimo jiné mnoho exponátů, které přímo slouží k “osahání” a je možno si tu vyzkoušet nejen vysílání morseovkou, ale je tu dokonce i simulátor lodi - budete-li mít štěstí a dostanete se k němu, můžete si zkusit ovládání moderní lodi z kapitánského můstku.

Vstup do muzea je zdarma (dary jsou vítány) a kromě stálých expozic je možné zpravidla shlédnout nějakou krátkodobou. Budete-li chtít muzeum podpořit i jinak, v přízemí je poměrně slušně vybavené knihkupectví s knížkami na téma námořnictví, britských námořních objevů, britských astronomů a vůbec všeho britského.

Neal’s Yard Remedies

Tahle firma je největší na britském trhu organických produktů pro zdraví a krásu a i když se nad ní vznáší jakési podezření z toho, že její produkty spíše poškozují zdraví, má v tuto chvíli 40 obchodů po Velké Británii a další po světě a stále roste. To vše je sice pozoruhodné, ale není to důvod, proč se o Neal’s Yard zmiňuji.

Úplně první obchod byl založen v roce 1981 na Neal’s Yard v Covent Garden a na tomto malém trojúhelníkovém náměstíčku má zvláštní barevné domy, který určitě stojí za krátkou návštěvu. Je jen pár minut chůze od Little Compton Street, ale kdybyste sem jeli rovnou, nejbližší stanice metra je Covent Garden.

Shri Swaminarayan Mandir (Neasden Temple)

V severozápadní části Londýna lze najít nevídané překvapení, jakým je největší hinduistický chrám mimo Indii. Členové organizace BAPS (zkratka šestislovného názvu, kterým vás nebudu trápit) jsou prohlašováni za moderní sektu a uctívají Swaminarayana, který žil v 18. století a po sedmileté pěší pouti skrz Indii a zasvěcení do jistého učení mu jeho guru před svou smrtí předal žezlo k pokračování v tomto učení. A tak Swaminarayan již poněkolikáté změnil jméno a stal se sám guruem. Následovníky měl nejen mezi hinduisty, ale i mezi muslimy a zoroastriány.

Chrám je považován za velmi posvátné místo, takže návštěvy sice mohou dovnitř (mimo časy obřadů), ale musí odevzdat boty, zavazadla a fotoaparáty. Chrám je možné fotit pouze zvenku, jakmile vstoupíte na první schod, jste na posvátné půdě a máte smůlu. I proto jsme nakonec nešli dovnitř a fotografie máme pouze zpoza brány.

Chrám je dost z ruky. Jeho adresa je 105-119 Brentfield Rd, nejbližší metro je Harlesden a z něj je to buď 15 minut pěšky nebo pár stanic autobusem 224 s patnáctiminutovým čekáním. Tak si vyberte :-) Když půjdete pěšky, možná narazíte na černochy (a zejména svátečně oblečené černošky), jak jdou na modlitby do Kostela pěti drahých ran. Moc se s tím nepatlají, když jsme šli k chrámu, šli do kostela, když jsme se po půl hodině vraceli, už se houfně hrnuli z kostela.

Old Royal Naval College

Greenwich byl snad odjakživa spojen s námořníky. Dalo by se tedy očekávat, že zdejší vysoká škola bude zaměřena právě tímto směrem. Bylo tomu tak po dlouhá léta od roku 1873 do roku 1998, kdy byla budova definitivně Královským námořnictvem opuštěna a předána do rukou Greenwich Foundation for the Old Royal Naval College (Greenwichská nadace pro starou královskou námořnickou univerzitu), která budovy obnovuje, udržuje a spravuje a nyní v části sídlí polytechnická univerzita nebo třeba konzervatoř hudby a tance.

Budovy samy jsou ovšem mnohem starší. Před rokem 1873 totiž sloužily jako nemocnice, jejiíž plány nechala už v roce 1692 vytvořit Marie II. jsa inspirována pohledem na mnohé zraněné námořníky při bitvě u La Hogue. Ostatně, celé místo vznilo ještě dříve, v časech Jiřího VI., ale během občanské války se poněkud zapomnělo na údržbu původních paláců a posléze se ukázalo jako hospodárnější je nakonec zbourat.

Nadace se samozřejmě snaží na údržbu budov sehnat peníze i z jiných zdrojů než pronájmu a jedním z nich jsou návštěvníci. Je možné si prohlédnout některé části budov v rámci komentovaných prohlídek s místními průvodci. Za zmínku stojí zejména Painted Hall, největší malovaný interiér v Evropě. Sám strop zabírá plochu téměř 4.000 metrů čtverečních, některé nástěnné fresky jsou až 30 metrů vysoké.

Velmi zajímavá nabídka je vždy první středu v měsíci, kdy návštěvník může za prohlídku zaplatit vstupné podle svého vlastního uvážení a hráči britské National Lottery (národní loterie) mohou vstoupit do Painted Hall zdarma, pokud se prokážou ticketem nebo stíracím losem. To není čisté nabádání k hazardu, v UK slouží výnosy z národní loterie k financování kultury, umění a filmu, ale také charitativních projektů včetně pomoci jednotlivým lidem. Týdně se takto rozdá průměrně 30 milionů liber.

Parlament a Big Ben

Londýn má magický vztah k požárům všeho druhu. Po nějaké době vždy něco zásadního vyhoří - někdy významná budova, jindy celé město (to se stalo například v roce 1666, kdy vyhořela téměř celá vnitřní část Londýna mezi hradbami, dnešní City. Událost připomíná Monument to the Great Fire of London).

Westminsterský palác (zvaný také Houses of Parliament) této oblibě plamenů také neušel, když v 19. století vyhořel téměř do základů a stavba tak, jak ji můžete vidět dnes, pochází z jeho kompletní přestavby po tomto požáru. Palác má přibližně 1000 místností, dvě z nich jsou dobře známé veřejnosti - jednací místnosti Dolní komory a Sněmovny lordů.

Na palác navazuje 96 metrů vysoká hodinová věž. Ačkoli ji lidé znají jako Big Ben, není to její správný název. Tím je Elisabeth Tower, který dostala tato věž oficiálně v roce 2012 při 60. výročí vlády Jejího Veličenstva královny Alžběty II. Do té doby se jmenovala prostě Clock tower (hodinová věž), což nebylo moc sexy a proto se uchytil neoficiální název podle přezdívky velkého zvonu Big Ben.

Elisabeth Tower se nyní halí do plachty, protože v roce 2017 započala její oprava, která potrvá do roku 2020. Do té doby bude věž také tichá, protože zvony jsou po dobu opravy odstraněny.

Parlament uvidíte nejlépe z protějšího břehu a z Westminsterského mostu.

Queen's House

Queen’s House se nachází hned vedle současného National Maritime Musea (fakticky vzato má dům dvě křídla připojená kolonádami a v jednom z nich je Maritime Museum). Vybudován byl v 17. století původně pro Annu Dánskou, manželku tehdejšího krále jakuba I. Stuarta. Její příběh je na dlouhé vyprávění, ale řekněme, že on byl homosexuál a ona naopak mimořádně rozhazovačná, takže jejich harmonický vztah netrval dlouho a posledních 13 let žili manželé zcela odděleně. Domu se ovšem nakonec nedočkala, protože byl kompletně dokončen 16 let po její smrti.

Před několika lety byl dům zrekonstruován a nachází se v něm rozsáhlá sbírka zejména maleb a portrétů ze 17. až 20. století s námořní tématikou. Až tu budete, všimněte si ikonického portrétu královny Alžběty I., malovaného stropu a ikonického Tulipánového točitého schodiště.

Vstup do domu je zdarma.

Royal Courts of Justice

Královský soudní dvůr se nachází jen nekolik kroků od Strand Station, když pokračujete po Strand Street směrem k St Paul’s Cathedral. Je to nádherná budova, kterou můžeme s pražskými Míčánkami a skleněným soudem v Brně jen závidět. Když už má být člověk souzen, nechť je to v tak krásné a monumentální budově, jakou je tento soudní dvůr. Otevřela jej v roce 1882 sama královna Victorie a jeho 24 tisíc čtverečních metrů, kterým muselo v té době ustoupit 450 domů, z něj dělá obrovský hrad uprostřed města.

Téměř vše je možné koupit, návštěvu soudu nevyjímaje. Rezervovat návštěvu je třeba dopředu a stojí 12 liber. My jsme uvnitř nebyli, ale možná si to necháme napříště. Ty budovy jsou úžasné. Nejbližší stanicí metra je Temple.

Royal Observatory in Greenwich

Tady se “vyrábí” světový čas a když uvidíte u časového údaje GMT, znamená to Greenwich Mean Time, tedy právě ten jediný správný (zdejší) čas. Všechny ostatní časy na světě jsou z něho odvozeny, takže jste mohli na svém počítači vidět GMT+1, GMT-6 apod. Greenwichská hvězdárna je postavena přesně na nultém poledníku a nejčastější fotkou, kterou si odtud lidé odnášejí, je samozřejmě rozkročený turista stojící jednou nohou na západní a druhou na východní polokouli.

Jestliže budete napoprvé v Londýně krátce, zařaďte observatoř spíše na konec svého seznamu, ale pokud budete mít dostatek času, určitě ji dříve či později nevynechte.

Observatoř vznikla v době Karla II., který vyzval tehdejší královskou radu, aby se blíže podívala na investici do astronomie. Do jisté míry to souviselo s tehdejším značným rozvojem zahraničního obchodu a mořeplavby, která si vyžadovala vylepšit mapování, navigaci, měření času a další. V roce 1675 obdržel král od rady doporučení postavit observatoř - britskou první státem financovanou vědeckou instituci - a jako muž činu vyvolal okamžitou akci a vznikla Královská observatoř v Greenwichi, na místě zříceniny tehdejšího Greenwichského hradu. Stavba stála 520 liber, což je částka, za niž si v současné době nedokážete v Londýně pronajmout garsonku na jeden měsíc. Právě tady, v Greenwichi, byl dohodnut způsob, jakým bude Země rozdělena po délce a netřeba být příliš skromnými, ano, nultý poledník bude zde.

Observatoř je otevřena sedm dnů v týdnu a ačkoli se jedná o “královskou” observatoř, platí se do ní vstupné. Nelitujte ho. Kromě nultého poledníku zde najdete muzeum s mnoha exponáty souvisejícími s astronomií či měřením času.

Shakespeare’s Globe (The Globe Theatre)

Kdo nebyl v Globe, nebyl v Londýně. Aspoň tak jsme to pochopili my a při páté návštěvě konečně do nitra Globe zavítali. Prohlídka s průvodcem trvá asi půl hodiny a přijde na lidových 25 liber pro dva dospělé. Určitě ovšem stojí za to, zvlášť pokud narazíte na Matthewa, jehož výklad stojí za to. Ukázku nemáme, platí zde striktní zákaz natáčení a nahrávání, je možné pouze fotit.

Stávající Globe není původní, ačkoli tak vypadá. Je vlastně až třetí a ten úplně první, Shakespearovský, z roku 1599 stál o 230 metrů jinde, kde je nyní parkoviště. O 14 let později Globe vyhořel, protože výstřel z děla během představení zapálil doškovou střechu a celodřevěný Globe celkem předvídatelně lehl popelem. Postavili tedy Globe nový, který vydržel dalších 30 let, kdy byl na základě nařízení Olivera Cromwella uzavřen a nakonec stržen. V roce 1997 byl postaven třetí Globe, nyní již pojmenovaný Shakespeare’s Globe. Jedna replika byla dokonce v Praze na Výstavišti, ale jak už to tak u Globů bývá, i tento v roce 2005 shořel na prach.

Do divadla, které je i nyní celé dřevěné včetně mramorově vyhlížejících sloupů, se vejde až 1000 lidí. Při založení Globe Theatre stály vstupenky od 1 do 8 pencí, přičemž ty nejlevnější byly k stání, přesněji k posedání na zem pod jevištěm a mohli si je dovolit i totální chudáci. Říkali jim smraďoši, protože ne všichni se obtěžovali před návštěvou divadla vymydlit, jako se to dělává teď. V té době nebyla jiná zábava než divadlo, takže herci hráli své monology až 16 hodin denně pro totálně ožralé a páchnoucí obecenstvo. Nyní se v Globe stále hraje, už ne 16 hodin denně, jen když hodně neprší a rozhodně také ne za jednu penny (5 liber pro smraďochy, 15 až 60 liber za regulérní lístky).

Nejbližší metro je London Bridge. Jestli tu narazíte na prodejce oříšků v karamelu, určitě si je za 2 libry dejte, stojí to za to. Byly vynikající, nebyly spálené a vůbec. Vyzkoušejte je sami.

Pokud půjdete tou správnou cestou, dojdete k London Bridge od Globe (nebo naopak) přes trh, který se jmenuje Borough Market. O víkendu je tu úplně plno, jsou tu prodejci všeho možného, ale hlavně všehochutě jídla. Ve všední den je tu lidí i prodejců méně, ale stále to tu žije. Jestli chcete zachytit opravdovou atmosféru trhu, je dobré se tudy protlačit v sobotu nebo neděli.

St Dunstan in the East Church Garden

Malý unikátní parčík, který je vytvořen v ruinách vybombardovaného středověkého kostela, představuje kousek dávné historie obklopené jinak moderním City. Navíc park uprostřed kostela jsem doposud ještě neviděl. Vyprojektován byl v roce 1971 a v roce 1976 vyhrál ocenění Landscape Heritage Award. Vstup do parku je zdarma a je možné si jej pronajmout na komerční akce, například profesionální focení, natáčení filmu nebo třeba svatbu. Je otevřen od 8 hodin do setmění nebo do 7 večer (podle toho, co přijde dříve) a k nalezení je nedaleko od Monumentu na St Dunstan’s Hill.

Strand Station (Aldwych)

Vždycky jsem si lámal hlavu s tím, jak dokázali Londýňané systematicky a chytře rozmístit 270 stanic metra tak, že krásně pokryli nejen centrální Londýn, ale také velmi široké okolí City. Nakonec se ukázalo, že to vždy až tak systematické nebylo a v systému metra se nachází skoro dvě desítky stanic, které byly buď zavřeny nebo nedostavěny, případně dostavěny a nikdy neotevřeny. Do některých se dokonce pořádají placené exkurze, ale jen několikrát do roka a už teď jsou vykoupeny na celý příští rok.

Jednou z těch zavřených je také Aldwych neboli Strand Station, kterou lze najít na křižovatce Strand St a Surrey St. To, co je obvykle foceno, je malý vstup ze Strand street, ale rozhodně jděte za roh do Surrey street, kde je mnohem větší část. Z krásných dobových nápisů a červených pálených dlaždic dýchne ta pravá britská atmosféra. Provoz byl definitivně ukončen v roce 1994, kdy bylo potřeba vyměnit výtahy a náklady byly považovány za příliš vysoké v porovnání s přínosem této stanice.

Během válečného bombardování byly stanice metra využívány jako kryty, Aldwych nevyjímaje. Na stanici Charing Cross byl zrovna na připomenutí roku 1939 instalován billboard s heslem Představte si, že tu čekáte na konec poplachu, ne na příští vlak.

Nejbližší stanicí metra je Temple. Na rohu mezi oběma vstupy Strand station je prodejna King’s College London a jestli si potrpíte na suvenýry s nápisem jedné z nejprestižních univerzit, můžete je za přijatelný peníz sehnat právě zde.

The British museum

Pojďme se přesunout zpět k atrakcím, které jsou sice konvenčnější než muzikál či Harry Potter, ale jsou zdarma. V Londýně je zdarma vstup do všech státních muzeí a galerií. Sice je v každém z nich kasička na drobný příspěvek, jehož výše je obvykle navržena (např. National Gallery doporučuje 5 liber), ale nikdo se neurazí, pokud se rozhodnete nesponzorovat nebo si pouze koupit nějaký suvenýr.

The British Museum bylo založeno v roce 1753 především ze sbírek Sira Hanse Sloana, které ve své době představovaly 71.000 předmětů (několik desítek tisíc knih, rukopisy, kresby) a za dvě a půl století se nafouklo do neuvěřitelných rozměrů a množství exponátů (233 milionů kusů, pokud započítáme i 150 milionů knih v The British Library). Většinu nynějších sbírek tvoří předměty, které Britové nakradli všude po světě a u mnoha z nich tlačí původní země, že je chtějí zpátky. Zejména Řecko, Nigérie, Etiopie, Čína, Arménie a samozřejmě Egypt, který chce vrátit Rosettskou desku, jeden z největších taháků muzea. Muzeum odmítá exponáty vydat s tím, že by to jednak „vyprázdnilo nejen Britské muzeum, ale všechna skvělá muzea po světě” a navíc zákon o Britském muzeu zakazuje, aby exponát opustil sbírku, do níž byl jednou přijat. Navzdory tomu však třeba Austrálie uspěla a po dvacetiletém lítém boji bylo do Tasmánie vráceno několik ostatků domorodých obyvatel.

Ačkoli je v této budově umístěno 13 milionů exponátů, vystaven je pouhý zlomek, přibližně 50 tisíc věcí ve 100 místnostech. Odpadli jsme po prvních čtyřech, které nám zabraly asi dvě hodiny a to jsme je neprocházeli nijak poctivě. Budete-li chtít projít celé muzeum, musíte počítat s více než 3 kilometry dlouhou procházkou, po celkem 92 tisících čtverečních metrech výstavní plochy (teď mě napadá, že je to například 2.000 těch malých bytů 2+kk, ve kterých žije polovina Čechů). To všechno dělá z Britského muzea jedno z největších muzeí na světě.

Muzeum se nachází na Great Russel St a nejbližší stanicí metra je buď Holborn nebo Tottenham Court, podle toho, co vám sedí lépe. Jsou zhruba stejně daleko. Vstupné do muzea je zdarma.

The National Gallery

Obrazárna The National Gallery se nachází na Trafalgar Square, přímo u stanice metra Charing Cross. Než vejdete do galerie skrz buskery představující živé sochy mistra Jódy a dalších, všimněte si na náměstí sloupu s pomníkem admirála Horatio Nelsona, toho chlapa, co porazil Napoleona v bitvě u Trafalgaru a zachránil tak Brity před invazí z jeho strany. Ačkoli u Trafagaru zemřel přímo na lodi, zprávu o vítězství mu stihli předat. Je to britský národní hrdina, ačkoli i nyní vás budou jistě někteří přesvědčovat, že za celé vítězství mohou spíše krkavci z Toweru.

V galerii najdete mnohá díla velkých světových umělců - od Tiziana, Van Dycka, Rubense, Rembrandta, přes ty dva zlobivce, co si lidi pořád pletou, Moneta a Maneta až po Raphaela, van Gogha, Botticelliho, Leonarda da Vinci a další. Na stránkách galerie najdete mimo jiné 30 obrazů, které musíte vidět. Galerie je obrovská a není žádným překvapením, když na pohodlných sedačkách rozmístěných po celém objektu, uvidíte klimbat starší i mladší návštěvníky, aby po nějaké době opět vyrazili vstříc dalším obrazům z 2300 vystavených. Ročně galerie přivítá notně přes 4 miliony lidí a to z ní po Louvre a třech britských muzeích dělá páté nejnavštěvovanější muzeum světa. Historie sahá do roku 1824, kdy byla zakoupena první sbírka 38 obrazů, nejstarší obraz je z roku 1250 a nejmladší 1900. Ty novější je možné nalézt v Tate Modern. Výhradně britstí umělci jsou k vidění v Tate Britain.

Jak je dobrým zvykem prakticky v celé Británii, co patří národu, je návštěvníkům k dispozici zdarma. Vstupné do galerie je tedy zadarmo, ale pokud vás sbírky osloví a budete chtít galerii podpořit, jsou u vchodu boxy na malé příspěvky, kam můžete hodit pár mincí nebo menší bankovku. Značnou výhodou vstupu zdarma je, že si můžete prohlédnout část expozice a pak se kdykoli vrátit a nemusíte se tak zničit první den návštěvy Londýna hned v prvním baráku, který potkáte. Byli jsme v Londýně jedenáctkrát a myslím, že jsme doposud pořádně neviděli ani polovinu všech vystavených maleb.

Tower Bridge

Tento ikonický most nemůžete při své návštěvě vynechat. Jste-li v Toweru, máte to stejně jen pár kroků.

Tower Bridge není London Bridge, lidé si to občas pletou. Ale něco společného mají. V historických dobách byl London Bridge plný obchodníků. V Anglii té doby nebylo ničím nezvyklým, že se na mostě postavily domy a obchody (podobný most je například v Edinburghu). Peníze, které byly vybírány za možnost tam prodávat, byly moudře investovány do pozemků kolem Temže. A jejich pronájem nesl a stále nese další peníze, z nichž jsou i v současné době udržovány a provozovány některé mosty. Když se tedy začal London Bridge definitivně ucpávat nákladní dopravou a vyplynula potřeba propojit tehdy v podstatě chudinské čtvrti s druhým břehem ještě jiným způsobem, nikdo nenamítal, že to nestojí za to a kde na to vzít peníze. Po původním tunelu pod řekou, který byl ovšem určen jen pro osobní dopravu, nakonec dostavěli v roce 1894 most Tower Bridge, který je známý po celém světě a stal se symbolem Londýna.

Tower Bridge nemohl být postaven jako běžný most. V tehdejších dobách prakticky všechny lodě pluly pod plachtami a protože Tower Bridge se nachází mezi někdejšími přístavy a přístupem k moři, překážel by jejich stěžňům. Proto byl postaven jako zvedací.

Nahoře se pak nacházejí dvě lávky, které byly využívány chodci, zatímco byl most zvednut. V roce 1910 je zavřeli pro jejich nelichotivou pověst ráje prostitutek a otevřeli až nedávno jako součást expozice mostu, na kterou byste si měli zajít. Seznámí vás s mostem a jeho technologií, dozvíte se, že ještě v sedmdesátých letech byl zvedán parním strojem a pokud návštěvu správně načasujete, můžete se prosklenou podlahou obou lávek podívat na zvedání a zavírání mostu. Časy proplouvání jsou k dispozici na internetových stránkách mostu.

Tower of London

Her Majesty's Palace and Fortress, The Tower of London - tak zní celý oficiální název stavby, kterou většina turistů nazývá prostě Tower. A jmenuje se královský palác i přesto, že posledním králem, který tento objekt skutečně využíval, byl v 17. století Jakub I. Od té doby byl využíván spíše jako vězení a v současné době jsou zde mimo jiné uloženy (a návštěvníkům přístupny) korunovační klenoty.

Stará legenda praví, že Anglie bude odolná vůči útokům zvenčí, pokud budou v Toweru přítomni krkavci. Britové vyřešili ochranu po svém - zde žijícím krkavcům pravidelně přistřihují křídla, aby z Toweru nemohli uletět. Do jaké míry chrání Anglii proti invazi právě toto, je otázkou, nicméně napadena již dlouho dobu nebyla (naopak společně s jinými velmi ochotně a ráda napadá ostatní).

A mimochodem, Tower má i svou princeznu.

Warner Bros. Studio Tour (Harry Potter)

Pojďme na chvíli opustit Londýn a zajeďme se podívat několik kilometrů za město do Leavesdenu. Zde se nachází osmdesátihektarový areál studií Warner Brothers, kde se mimo jiné točila celá série filmů o Harrym Potterovi. Warneři měli dobrý nápad a z rekvizit a kulis, které by normálně skončily v depozitářích a na skládce, udělali trvalou výstavu, věnující se této sérii filmů.

Většina prohlídky se odehrává v interiéru, ale část také venku. Vidět tu lze Příčnou ulici (a projít), všechny rekvizity, masky, šaty a modely, jednotlivé místnosti, třípatrový autobus, dům v Zobí ulici, všechny postavy, projít křivým mostem a jako zlatý hřeb programu si prohlédnout model Bradavic v měřítku 1:24, na kterém se natáčely všechny exteriérové záběry, v nichž jsou Bradavice jako celek. Od jara 2015 přibylo celé nástupiště 9 3/4 včetně Bradavického expresu o rozloze skoro 2.000 metrů čtverečních. V zimě každoročně podlehnou některé exponáty v rámci slavnosti Hogwarts in the Snow (Bradavice v zimě) změně na zimní atmosféru. Například model Bradavic je od listopadu do ledna zasněžený a vypadá úchvatně.

Vstupenka pro dospěláka stojí 33 liber, je třeba si ji rezervovat po internetu předem a lze si ji pak vyzvednout v kiosku přímo ve studiích. Dají se koupit i lístky včetně transferu z centra Londýna, které stojí 63 liber (pro některé vybrané odpolední časy 50 liber). Jestli chcete nějakou tu libru ušetřit, zvolte následující variantu dopravy vlakem a kyvadlovým autobusem.

Jelikož areál je z centra Londýna vzdálen skoro 30 kilometrů, je třeba počítat s časem na cestu a také nějakými extra výdaji. Jede se vlakem na Watford Junction a následně autobusem, který jezdí přímo pro Warner Bros. Studios. Je třeba mít na paměti, že vlaky v Británii fungují jinak než u nás. Jsou čisté, jezdí včas, je tam WiFi, ale také jsou za výrazně jiné ceny než v ČR. Například zmiňovanou trasu Euston – Watford Junction lze absolvovat různými způsoby a za různé peníze. Nejlevnější je použít Overground, což je vlak, který patří pod londýnskou dopravu a dá se zaplatit Oyster kartou. Když člověk netrvá na tom, že musí jet ve špičce, stojí jeden směr 4.90 libry, celkem tedy méně než 10 liber za jednoho tam a zpět. Stačí si k paušálu, který turisté obvykle na Oyster kartě mají, přihodit v automatu nebo na pokladně 10 liber a ty se postupně odečtou, jak člověk prochází vlakovými turnikety. Z Watford Junction do Leavesdenu jezdí kyvadlová doprava studia každých 20 minut a přijde na 2 libry za zpáteční jízdenku. Je doporučeno být na zastávce alespoň 45 minut před rezervovaným časem vstupu.

Na Watford Junction se dáte od východu z nádraží asi 100 metrů doleva na autobusové nádraží a je to hned první zastávka u telefonní budky. Není nijak zřetelně označena, ovšem nebojte se. Až přijede autobus, mezi všemi ostatními jej určitě nepřehlédnete.

Čas čekání na vstup si můžete zkrátit návštěvou obchodu se suvenýry, ale nakupujte až při odchodu, nebudete se s tím muset tahat. Prohlídka je poměrně dlouhá, je možné zde libovolně fotit a natáčet (s výjimkou zelených ploch) a budou se vám hodit volné ruce. Třeba na to, abyste se proletěli na koštěti. V obchodě je všechno. Pláště, svetry, šály, kulaté brejličky, kouzelné hůlky, šperky, knihy a dokonce si můžete koupit Nimbus 2000. Připravte si ovšem slušné kapesné.