Neutopte se zbytečně

vytvořil: Roman A. Masaryk

Dovádění ve vlnách patří k oblíbené zábavě mnoha z nás, kteří jsou přesvědčeni, že k letní dovolené patří aspoň kousek moře. Paradoxní je, že mělká, pozvolná pláž, kterou jste vybrali kvůli dětem, je během větších vln mnohem nebezpečnější než pláž s prudkým přístupem do vody.

Tonoucí (Pixabay, photo by TheDigitalArtist)

Zpětné proudy, anglicky rip currents (jak příznačné, když R.I.P. znamená Rest In Piece, nebo latinsky Requiescat in pace, odpočívej v pokoji), jsem zažil poprvé na řecké Krétě. Neznal jsem, chyboval jsem, přežil jsem, postaral se o záchranu chlapíka, který by se tam zcela jistě utopil a cítím potřebu upozorňovat už několik let na toto nebezpečí ostatní. Každoročně ve světě zahynou zcela zbytečně stovky lidí jen proto, že zpětné proudy neznají nebo si neuvědomují jejich principy. Rip currents zabíjí jen kvůli neznalosti.

Představte si následující situaci - jste na Krétě na písečné pláži, vybrali jste si ji proto, že je tam pozvolný přístup do moře. Je slunečno, ale oproti předchozím dnům fouká vítr, a proto jsou konečně na moři slušné vlny, v nichž se dá dovádět. Znáte to - proskakovat, přeskakovat, podplavávat, nechat se unášet, nechat se poválet u břehu...

I plavčík si toho všiml a vyvěsil místo obvyklé zelené vlajky červenou. Vlny nevypadají až tak velké, třeba ve Španělsku jste viděli trojnásobné. Jdete si tedy zadovádět. Udělal jsem totéž, rozumné vlny mě baví. Neznalost mě ovšem málem připravila o život.

Skočím ve vlně poprvé, podruhé, potřetí a... ten břeh je nějak daleko. Plavu přímo k němu, ale nepřibližuji se, naopak mě voda nese dál pryč. Kus ode mě se topí chlap. Křičí o pomoc, plave z posledních sil a nehne se ani o píď.

Tyhle proudy jsou mrchy. Čtyřikrát, pětkrát poskočíte proti vlnám a najednou zjistíte, že jste desítky metrů od břehu a nejde se vrátit. Když člověk zpanikaří a začne plavat přímo ke břehu (logické), proud ho dříve či později přemůže a on se s velkou pravděpodobností zařadí do statistiky jako další číslo. Voda je živel a boj s proudem nedává smysl. Všechny ty, kteří se utopili kvůli zpětným proudům, nezabil samotný proud, ale jejich vysílení v boji s ním.

Čím větší jsou vlny, tím silnější jsou zpětné proudy. Voda, která teče proti břehu, se musí nějak vracet, to je logické. Zatímco u prudkého přístupu do vody (například sever Španělska) se vrací proud pod hladinou, u pozvolného přístupu tuto možnost nemá (například Řecko, Bulharsko, Itálie), a proto se vrací při hladině v pásech. A protože tyto pásy jdou přímo proti vlnám, vlny se zde nelámou, čímž jsou zpětné proudy poměrně dobře viditelné.

Nechci vás strašit a už vůbec připravit o potěšení z dovádění ve vlnách. Chci vám prozradit několik tajemství zpětných proudů, která vám v případě potřeby zachrání život. Zaprvé mají vždy omezenou šířku, obvykle několik metrů, ne více než deset, dvacet a vzdálené jsou od sebe podobně, také zhruba v desítkách metrů. Zadruhé jsou vidět, pokud víte, co hledáte (buď se v nich nelámou vlny nebo je v nich zjevně jinak zbarvená voda - většinou tmavší či kalnější - od zvířeného písku). Zatřetí mají omezenou délku směrem do moře, kde se vzdáleností ztrácí sílu. Zpětný proud vás nikdy nestáhne pod vodu. A začtvrté se stěhují a v konkrétním místě trvají obvykle omezenou dobu několika minut.

Když cítíte, že vás to táhne od břehu a po několika tempech je zjevné, že boj bude marný, vzpomeňte si, že plavat je třeba souběžně s břehem a až ucítíte, že vás proud netáhne pryč, můžete změnit směr a doplavat přímo k pláži. Proudy časem mění své umístění, takže není třeba se ani stresovat, ale ani otálet. Kde před několika minutami proud nebyl, může se objevit. A kde byl, zase zmizí.

Nedaleko se topí chlap, který bojuje s proudem déle než já. Snažím se ho povzbudit. Neplavu k němu, o tom něco vím. Když se přiblížím k tonoucímu, utopí mě. Přesněji - utopíme se oba. Křičíme o pomoc. Vítr, který způsobil vlny, absolutně znemožňuje lidem na pláži nás slyšet. V téhle situaci jste v tom sami - počítejte s tím, až polezete do vody pod červenou vlajkou nebo večer. Plavčík nesedí na svém místě - proč taky, když nikdo nemá být ve vodě.

Chlap plave, ale ke břehu se nijak neblíží. Křičím na něj, že to zkusím aspoň já a pošlu mu pomoc. Plavu ostošest. Nic moc se neděje. Myslím na to, že jsem toho ještě hodně v životě nestihl. Dělal jsem nebezpečnější věci než skákání ve vlnách. Proč bych měl umřít právě tady? Učím první pomoc, i proto vím, že znalosti ostatních nejsou většinou moc dobré. I kdyby mě voda nějak záhadně vynesla na pláž, většina lidí nebude vůbec tušit, co má dělat a stejně může být po mně.

Jestli už nemůžete, odpočiňte si. Proud vás odnese ještě kus směrem do moře a tam vás nechá na pokoji. Proud je čím dál od břehu slabší a neodnese vás víc než na vzdálenost dvou bazénů. Až naberete síly, plavte ke břehu. Přestává-li to jít, jste očividně v proudu a musíte se dostat mimo něj (souběžně s břehem).

Snad jen proto, že vidím budku plavčíka, která je od mého směru kus bokem, začnu i já plavat ke břehu zešikma. Po nějaké chvíli proud začal ztrácet na síle a já se nějak dostal na pláž. Plavčík nikde, řval jsem po nějaké paní v plážovém baru, že se ve vodě topí člověk. Nakonec plavčíka sehnala. Vypadal přesně jako baywatch, s červenými plavkami, červenou šipkou na laně. Za pár minut chlapa přitáhl ke břehu. Živého.

Jestliže vidíte někoho, kdo s proudem bojuje, nepomáhejte mu, utopí vás. Zcela nekompromisně, ač nerad. Můžete jej zpovzdálí nasměrovat, aby neplaval ke břehu, ale souběžně s ním. Pokud už nemůže a vaše instrukce nepřijímá například kvůli jazykové bariéře, plavte ke břehu pro plavčíka nebo - pokud na pláži není - sežeňte něco, co můžete "bojujícímu" hodit.

A ještě něco. Jste v tom sami. Vítr, který způsobil vlny, znemožňuje, aby vás někdo na břehu slyšel, ať křičíte sebevíc.

Za sebe budu tohle všechno opakovat lidem pořád dokola. Je to velmi špatný pocit, když nevíte, co máte dělat, a jediné, co cítíte, je, jak se blíží smrt. Mě zachránilo plavání šikmo k domečku plavčíka. Nevědomě jsem tak opustil rip current. Ten druhý chlap by se tam zanedlouho utopil. Vytáhli ho úplně vysíleného.

Vy, co jezdíte s dětmi k moři a vybíráte mírné pláže, protože je to bezpečné, si uvědomte, že to nemusí být pravda. Není třeba být přestrašení, ale předat a neustále předávat dětem tuto informaci. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Když tohle budeme všichni znát, spousta dovolených neskončí tragédií. Přitom zbytečně, protože pomoc je, jak vidíte, velmi snadná.

Příjemnou a bezpečnou dovolenou u moře.

  1. Pohled na pláž, kde je možné vidět několik zpětných proudů (měli byste jich poznat nejméně pět)
  2. Jeden pohled na typický zpětný proud
  3. Obrázek z kampaně, která učí, že se s proudem nebojuje, ale je třeba nejprve opustit proud a až pak plavat k pláži
  4. A ještě jeden proud
  5. Poslední ukázka, jak poznáte zpětný proud (obrázek pochází z videa, kde se řetěz lidí snaží zachránit tonoucího z proudu... teď už víte, že poměrně zbytečně, stačilo by plavat pár metrů podél břehu)

Fotografie pocházejí z různých zdrojů, ale původ prvních tří je v kampani "Break the grip of the rip", kterou spustil americký Národní úřad pro oceán a atmosféru a postupně šířily další organizace po celém světě. Věříme, že kvalitu fotografií nám tentokrát odpustíte. :-)

Odsazené texty uvedené kurzívou pocházejí s drobnými úpravami z článku, který jsme v roce 2017 napsali společně s redaktorkou Evou Pavelkovou pro tn.cz. Eva předtím napsala ještě jeden.

Jdi zpět

Chci vědět o všech tipech mezi prvními