Zámek Jezeří, vládce měsíční krajiny
vytvořil: Roman A. Masaryk
Na Mostecku vyhrálo uhlí. Nade vším. Nad lidmi, nad kulturou, nad památkami, nad krajinou. Přesto, nebo snad možná právě proto, má tenhle kraj svoje magické kouzlo. Ostatně, posuďte sami...
V roce 1991 navštívil zámek sám britský korunní princ Charles. Osobně dopilotoval letadlo do Žatce a odtud dojel s doprovodem k zámku. A tam ho omyli. Pro jeho ekologickou náturu byl pohled na zdejší měsíční krajinu doslova zjevením. Od té doby se velkolom ČSA nejenže nezmenšil, ale vzdálenost od zámku se zmenšila stejně jako počet obcí v jeho okolí. Existuje-li Horní Jiřetín, je namístě otázka, zda existuje také Dolní Jiřetín. Existoval. Zatímco Horní Jiřetín byl (zatím) zachráněn územními limity těžby, Dolní Jiřetín jsa blíže dolu podlehl. Stejně jako 1200 let starý památný dub na okraji zámeckého areálu, který vypálili dělníci v roce 1993. Stejně jako řeka Bílina či několik potoků, silnice a železnice, které byly všechny přeloženy. A vlastně měl podlehnout i sám zámek Jezeří, který ovšem nejen nějakým zázrakem (a notným úsilím aktivistů) přežil, ale dokonce se (velmi pomalým tempem) opravuje.
Původně bylo Jezeří hradem a vše nasvědčuje tomu, že stál už v roce 1365. Postupně byl přestavěn na zámek a přes různé změny majitelů, ať již konfiskací nebo prodejem, se dostal přes pány ze Rvenic, Slavic, Hochhausu (právě ti jej přestavěli na zámek) v roce 1623 do rukou rodiny Lobkowiczů, kteří jej drželi až do roku 1848 a v mezičase jej barkoně přestavěli. Kolem zámku byla tou dobou také osada, která měla kolem 200 lidí. Už v té době se zde ovšem prováděla důlní činnost, která nakonec způsobila značný sesuv půdy a osadníci se raději vystěhovali, až na několik skalních, jejichž rodiny zde bylo možno nalézt ještě o značný čas později, v 80. letech minulého století.
Zámek později vyhořel a byl v podstatě 50 let neobyvatelný. Pak jej Lobkowiczové opět opravili, nicméně za necelých 20 let opět vyhořel a byl opraven až ve 20. letech 18. století. Zámek měl ambice stát se především místem kultury (byla zde zřízena zámecká kaple, oválný divadelní sál) a v 18. století tomu tak skutečně bylo. Probíhaly zde koncerty a zámečtí pánové byli velkými mecenáši hudby. Novodobé využití s tím nemělo nic společného a do značné míry se podílelo na katastrofálním stavu zámku v současné době.
Během druhé světové války byl zámek Lobkowizům zabaven a byla na něm zřízena pobočka koncentračního tábora, po válce byl definitivně zkonfiskován a pak byl využíván všelijak, jen ne ke kultuře. Přičteme-li k tomu těžbu uhlí v přilehlém okolí, která vylidnila obce, které se pod zámkem nacházely, není divu, že se opuštěný zámek dostal do tak zoufalého stavu. Když jej Lobkowiczové získali v restituci po roce 1989 zpět a osypali se z možného rozpočtu na jeho opravu, raději jej za symbolickou cenu prodali státu.
Zámek je v současné době v péči Národního památkového úřadu a v rámci možností je postupně a velmi pomalu opravován. Lze jej navštívit a projít si s velmi příjemnými průvodci okruh po patnácti zpřístupněných (rozuměj bezpečných) místnostech zámku, které jsou částečně autentické a z větší části doplněné různými dobovými předměty pro dokreslení života šlechty 18. století. Rozhodně musím říci, že jsem si už dlouho nepřipadal na zámku tak vítaným hostem, jako právě zde. Není problém fotografování či natáčení během prohlídky. Nikdo vám necpe ty hnusné a nebezpečné zámecké papuče. A dokonce nevadí ani vychovaný domácí mazlíček, s námi tam byla paní se psem. Ostatně šlechta a domácí mazlíčci byli a jsou neodmyslitelně spjati.
V rámci zatím dostupného okruhu mohou návštěvníci vidět kus barokní části s oratoří zámecké kaple, unikátní halu schodiště se štukovou výzdobou, tajné místnosti či obytné místnosti z 19. a 20. století. Prohlídka trvá necelou hodinu a je velmi příjemná, narozdíl od jiných památek. V sezoně je otevřeno kromě pondělků, před sezonou o víkendech. Pro ty líné z nás je možné se dostat autem prakticky až k zámku. Nad parkovištěm je ještě jedno malé parkovišťátko pro několik aut.
A když už budete na Jezeří, stavte se i v nedaleké Čertově kapli. Je asi půl kilometru od zámku. Nikdy nebyla dostavěna, vždy se zřítila klenba a nakonec bylo pokusů zanecháno s poukazem na to, že si její dokončení nepřejí temné mocnosti. Nakonec ji zanechali, jak byla, včetně složenéího stavebního materiálu. Kousek od ní je malá kaplička (přesněji to, co zbylo z neudržované malé kapličky) postavená na památku hraběte Oldřicha Felixe Lobkowicze, který byl v těch místech smrtelně zraněn padajícím stromem.