Poprvé v Londýně: Metro a další

Metro je jednou z prvních věcí, se kterou se v Londýně po příjezdu potkáte a proto se na něj podíváme trochu blíž. Je o něco složitější než v Praze, koneckonců má 270 stanic, 11 linek a lehce přes 400 kilometrů. Denně přepraví zhruba pět milionů lidí, což je celá Praha více než třikrát.

Tento článek byl původěně publikován 17.04.2019 a dnes aktualizován

Do systému ovšem patří také několik linek Overground (městská londýnská železnice), DLR (Dockland Light Railway, něco podobného na východě Londýna), poměrně zbytečná linka Tfl Rail na letiště Heathrow (kam jede normálně metro), tramvaj a také před nějakou dobou otevřená téměř 120kilometrová Crossrail (neboli Elisabeth Line, která propojuje Shenfield a Abbey Wood na severovýchodě s Readingem a letiště Heathrow na západě Londýna.

Vzhledem k rozsahu metra jsou zde určité zákonitosti, ale pokud se je naučíte, není orientace žádná raketové věda. Pojďme tedy na to.

Dost se nachodíte

Počítejte s tím, že se v metru dost nachodíte, zejména, když si neuděláte domácí úkoly a budete používat metro tam, kde je to naprosto zbytečné. Některé přestupy jsou poměrně dlouhé a v centru Londýna, kde se často kříží i několik linek (nejen) metra, můžete projít i stovky metrů chodeb, několik schodišť nebo dokonce jet výtahem, než se dostanete na linku, na niž jste chtěli přestoupit. Třeba taková stanice Moorgate. Přestoupit z linky Metropolitan na Northern představuje schody dolů, chodbu, schody nahoru, další chodbu, eskalátor dolů, třetí chodbu a schody na nástupiště. Samozřejmě ne všude je to takové, někde se dostanete ven po schodech, přestoupíte s jedním eskalátorem, ale na druhou stranu jsou i horší stanice, kde strávíte přestupem víc času, než kdybyste od samého začátku šli pěšky po ulici.

Příkladem stanice s výtahem a dlouhým schodištěm je například Covent Garden, kde si můžete při cestě ven vybrat buď počkat na výtah nebo se vydat na 193 schody dlouhou túru. Takových stanic je v Londýně více a zpravidla je lepší počkat. Ostatně, Covent Garden si pamatujte ještě v jedné souvislosti - z Covent Garden na Leicester Square jezdí jen turisti. Zatímco jet metrem zabere i čtvrt hodiny, jsou tyto stanice vzdálené 250 metrů a pěšky dojdete za několik minut. I takových stanic je více. Podobnou je trasa z Embankment na Charing Cross, které jsou vzdálené necelých 400 metrů a ve snaze jet metrem nejen ztratíte čas, ale zároveň minete Horse Parade a Downing Street 10, sídlo předsedy vlády.

Kterým směrem to pojede?

Jinými slovy, na které nástupiště jít, aby jel vlak správným směrem? Není to totiž jako v Praze, kde máte až na výjimku nástupiště společné a prostě přejdete na druhou stranu. V Londýně se nezřídka stává, že jeden směr metra jede někdy o několik pater a desítek kroků i schodů jinde než druhý.

Podívejte se na kousek mapy londýnského metra.

Je stejná, jako běžná mapa, tedy North (sever) je nahoře, South (jih) dole, East (východ) je napravo a West (západ) nalevo. Z Northbound Platform tedy vlak pojede nahoru, Southbound dolů, Eastbound doprava a Westbound doleva. Jste-li tedy například na Goodge Street (absolutně netuším proč) a chcete se dostat na Tottenham Court Road, chcete na jih a tudíž půjdete na Southbound Platform (nástupiště s vlaky směrem na jih). Jestli se toužíte dostat z této stanice dál ke katedrále svatého Pavla (St. Paul’s), jedete doprava, na východ a tudíž vyrazíte k nástupišti Eastbound Platform. Je to jasné?

Jedinou výjimku tvoří žlutá linka Circle line, která jezdila kdysi kolem dokola (už nejezdí, ale jezdí do spirály mezi Edgware Road a Hammersmith) a proto se její směr obvykle určuje podle toho, kudy pojede, například Edgware Road via Liverpool Street. To se týká hlášení a tabulí, nástupiště bývá většinou označeno normálně Eastbound Platform a Westbound Platform, protože tam jezdí i jiné linky.

Další drobnou zradou je několik konečných jedné linky. Třeba taková zelená District Line jich má hned pět. Je tedy třeba se podívat na přijíždějící vlak (nebo světelnou tabuli), kam vlastně míří. Jinak se může dobře stát, že jste chtěli jet na Ealing Broadway v zóně 3 a v průběhu cesty zjistíte, že se vlak vydal směr Richmond v zóně 4. Z jednoho nástupiště jezdí často více linek, tedy o důvod víc se podívat také na to, jedete-li vlakem, kterým jste chtěli jet. Podobnou pastí je několik tras téže linky. Například černá Northern Line se v centru větví a i zde se uplatní podobný princip jako u Circle Line - tedy kudy se pojede. Uslyšíte tedy například Morden via Bank nebo Morden via Charing Cross a totéž bude na informačních tabulích.

Mimochodem: "Mind the gap!" Na některých tratích jezdí soupravy, které pro ně původně nebyly určeny a mezi dveřmi a nástupištěm bývá schod. A některé stanice jsou prostě do zatáčky. U některých dveří tak může být mezera mezi nimi a nástupištěm i 30 centimetrů. Takže bacha na mezeru, mind the gap!

Ven ze stanice se dostanete po žlutých šipkách "Way out". Sledujte je dobře, někdy je cesta k východu skryta v úzkém průchodu uprostřed nástupiště. Na eskalátorech se stojí obvykle vpravo, Londýňané stále někam pospíchají a levá část je tedy pro ty, kteří chtějí po schodech jít. V chodbách je to trochu zmatené, obecně platí, že se chodí vlevo, ale ve snaze se přiblížit Evropě umístili na některých stanicích cedulky "Keep right", držte se vpravo. Celkově pak dochází ke zmatkům, a při chůzi městem budete mít pocit, že nikdo nic neví a nejlepší cesta je prostředkem (a ani to po letech neplatí, protože to začali dělat všichni v obou směrech). Zkrátka, připravte se na určitý zmatek.

Co za to a jak na to?

Metro se v Londýně platí prostřednictvím bezkontaktní karty, a to buď přímo platební kartou nebo Oyster Card, kterou je dobré si pořídit a nabít kredit na těch několik dní, co v Londýně budete. Karta se kupuje v automatu, stojí 7 liber a na konci vám zůstane. Buď si na ní můžete zbývající kredit nechat nebo si nechat vyplatit v automatu. Já mám například kartu dokonce registrovanou, což nese výhodu snadného dobití přes aplikaci nebo web a také možnost blokace v případě její ztráty. U anonymní karty o peníze při ztrátě přijdete. Pro konspirátory je nevýhodou, že u registrované karty je zjevné, kde se pohybujete. Ale ono to zas tak nevadí - provedete-li v Londýně něco zásadně nezákonného, Londýn si vás stejně najde. Kamery jsou na každém rohu, jsou jich tu tisíce, sleduje je nejen policie, ale také dobrovolníci, v metru už dávno vyzkoušeli možnost identifikace, takže se neschováte, aniž byste si vzali masku Guye Fawkese (jo, tu bílou) a uřízli jednu nohu.

Denní jízdné je zastropované, platíte tedy jízdy až do výše stropu a pak jezdíte po zbytek dne zadarmo (tento systém se jmenuje Pay as You Go a sluší se připomenout, že "den" je od 4:30 do 4:29 dalšího dne). Strop pro zóny 1-3 je v době aktualitace článku 10,50 libry, víc tedy za den nikdy nezaplatíte, ať se pohybujete jakkoli. Nikdy si nekupujte jízdenky! Zaprvé je to nejdražší způsob a zadruhé vás není jak poznat a strop není jak uplatnit. Můžete klidně zaplatit desítky liber za den a neštěkne po vás ani pes, nepolituje vás ani bezdomovec žebrající na Clapham Common před stanicí metra.

Jestliže jste v Londýně méně než týden, vložte si na kartu kredit podle stropu zón, kde se budete pohybovat - pět dní v zónách 1-3, kde je většina atrakcí, představuje kredit kolem 50 liber. Nebojte se, pokud je nevyužijete, buď tam zůstanou nebo si je necháte vrátit. Na týden se už dá koupit týdenní Travelcard, která stojí něco přes 50 liber (takže máte až dva dny zadarmo, záleží na využití). Máte-li Travelcard, v praxi se použití nijak neliší od Pay as You Go, jen se nic neodečítá. Já jsem napříkald při dlouhodobém pobytu používal měsíční Travelcard pro zóny 1-2 (za nekřesťanských 172 liber), díky čemuž jsem mohl libovolně jezdit v těchto zónách (prakticky čímkoli) a kdybych náhodou přejel zónu, strhlo se mi to z kreditu, který mi na kartě zbyl z minula.

Oyster Card je bezdotyková karta, která se přikládá ke žlutým čtečkám, které jsou k vidění v metru, autobusech, tramvajích, nástupištích DLR a Overground. V autobusu přikládáte jen při nástupu (cena je paušální bez ohledu na zóny), v ostatních prostředcích na začátku i na konci. Tak systém pozná, kde jste začali a kde jste skončili. Při výstupu z metra a přiložení na čtečku vám turniket ukáže, kolik si vzal peněz a často i kolik vám na kartě zbývá (u Travelcard samozejmě ne, když se nic neodečítá, zde jen upozorní, až se bude blížit konec předplaceného období). Bez přiložení karty se do metra ani z metra nedostanete, protože turnikety jsou uzavřeny a karta otevře průchod. Ale pozor třeba u DLR nebo Overground (městské železnice, DLR dokonce bez řidiče), kde nejsou turnikety a čtečka se nachází obvykle pod schody na nástupiště. Nezapomeňte ji použít jako obvykle, na obou stranách trasy.

Pro úplnost ještě existuje růžová čtečka. Najdete ji v jiných zónách než jedna a používá se při přestupu mezi vlaky, pokud chcete dát najevo, že jste nejeli přes centrum (zóna jedna). Zní to složitě, ale představte si, že jedete ze stanice Finsbury Park (zóna 2) do stanice Stratford (zóna 2). To je možné více způsoby. Například můžete jet Picadilly Line na Holborn (zóna 1) a tam přestoupit na Central Line a dojet na Stratford. Nebo můžete jet Victoria Line na Highbury & Islington (zóna 2) a tam přestoupit na Overground a dojet na Stratford. Pokud na Highbury použijete růžovou čtečku, systému bude jasné, že jste přestupovali v zóně 2 (kterou jste celou dobu neopustili) a bude vám účtována nižší částka (zhruba o polovinu). V opačném případě si bude myslet, že jste projeli tou delší trasou přes zónu 1 a naúčtuje plnou cenu. Některé stanice mimochodem patří do více zón, což je při těchto "machinacích" značná výhoda. Použití růžové čtečky vás nijak nezbavuje povinnosti použít žlutou čtečku na začátku a na konci trasy.

Když to shrneme, budete-li v režimu Pay As You Go (tedy méně než 7 dnů), můžete s úspěchem použít bezkontaktní platební kartu nebo Oyster Card. Budete-li v režimu Travelcard (7 dnů, měsíc), použijte Oyster Card. A když budete třeba 10 dnů, použijte Oyster Card (prvních 7 dnů jako Travelcard a zbytek jako Pay As You Go).

Ta nenápadná poznámka o bezkontaktní platební kartě si zaslouží pozornost. Ano, nepotřebujete platit za Oyster Card, můžete přikládat přímo kreditku nebo mobil. Teoreticky. My jsme se setkali s tím, že jsme platební kartou v průběhu dne zablokovali jeden z terminálů a stejně jsme nakonec Oyster pořídili. Hloupé je, že tak člověk přijde o zastropování, protože použil více různých prostředků. Používejte celý den totéž - pokud chcete risknout třeba platební kartu nebo mobil, dělejte to tak ovšem pořád, jinak vás systém nepozná. Za mě tedy, z hlediska spolehlivosti - nelitujte těch pár liber navíc, kupte si Oyster Card, nabijte si ji podle potřeby a zaregistrujte si ji (to jde mimochodem udělat až po prvním použití normálně v aplikaci nebo na webu TFL).

Zastropování se počítá po skončení dne (tedy 4:30 ráno) a může tak trval ještě do dalšího dne. Nepanikařte! I když to někdy vypadá, že se stále odečítá, dodatečně se stav přepočítá. Stejně tak, pokud se nepovede nějaká trasa, například nastoupíte do metra a ono z nějakého důvodu nejede, nebojte se odečteného jízdného. Nejpozději do dvou dní je automaticky zpět.

Stáhněte si appku

Stáhněte si tu správnou aplikaci (jestli máte iPhone, musíte si ji nějak pohledat sami). Jmenuje se TFL Go a je to oficiální aplikace londýnské dopravy (TFL, Transport For London). Používali jsme kdysi jinou, která obsahoval ainformace o tom, kde je východ vzhledem k vlaku, jak dlouho trvá přestup, ale bohužel ji autoři už přestai udržovat.

Aplikace obsahuje mapu metra, vyhledává spojení (ne vždy to nejlepší), ukazuje nejbližší autobusy a časy odjezdů on-line a také se jejím prostřednictvím dá spravovat a dobíjet Oyster Card, o níž už byla řeč. Rozhodně doporučuji ze zkušenosti mít kartu zaregistrovanou.

Autobusová linka 26

Nikdo vám nebrání koupit si lupen na turistický HopOn-HopOff autobus. Obecně je to zbytečné a za ušetřených 18 liber si můžete raději koupit něco dobrého k jídlu nebo přednostní vstupenku na London Eye (což mimochodem značně doporučuji, protože jinak strávíte zejména v sezóně mládí ve frontě).

Místo toho si hned po příjezdu na London Liverpool Street (tam vás přiveze vlak z letiště Stansted) lízněte poprvé svou Oyster Card v autobusu číslo 26 a sedněte si do první řady v horním patře. Tímto autobusem pojedete přesně 20 stanic k Westminster City Hall, kde můžete buď navštívit nádhernou Westminsterskou katedrálu (neplést s opatstvím), vydat se směrem k Buckinghamskému paláci nebo někam jinam, případně dojít na nejbližší metro a dopravit se do svého ubytování. Po cestě uvidíte mnoho londýnských atrakcí, z nichž některé pak můžete navštívit během svého pobytu.

Po cestě linkou 26 uvidíte Bank (Centrální banka Bank of England, Londýnská burza), Katedrálu sv. Pavla, když se u ní podíváte vlevo do ulice, zahlédnete Millenium Bridge, který můžete znát z Harryho Pottera. Po nějaké době po pravé ruce budou stát budovy Královského soudního dvora, pak se silnice rozdvojí, protože jí překáží v cestě kostel a až uvidíte po pár metrech podobnou situaci, po levé ruce bude vidět červený kachlový vstup do opuštěné stanice metra Aldwych (Strand Station). Hned vedle je vysoká škola King's College London. Dále vaše cesta povede přes Trafalgar Square po pravé ruce, kde bude vidět National Gallery, fontány se sochami lvů a vysoký sloup s pomníkem admirála Nelsona. Autobus zatočí vlevo a po pravé ruce bude Horse Parade a o kus dál Downing Street 10, sídlo britských premiérů, ale tam nebude z autobusu vidět víc než dav lidí před mřížemi. Autobus dále pokračuje kolem Westminsteru, po levé ruce Elisabeth Tower neboli Big Ben, dále Westminsterská katedrála a opatství, rozeseté sochy Winstona Churchilla a dalších důležitých osobností britské historie. Pak to zatočí směr Victoria a za vámi bude kus Londýnského oka, ale z autobusu pravděpodobně nebude dobře vidět. Na zastávce Westminster City Hall vystupte.

Je třeba mít na paměti, že v autobusech v Londýně se před vystoupením zvoní, protože všechny zastávky jsou na znamení. Takže až budou hlásit Victoria Station, zmáčkněte nejbližší zvonek (tlačítek Stop je po autobusu nespočet) a vydejte se dolů ke dveřím. A pokud pojedete někam autobusem, také na řidiče ze zastávky viditelně mávněte, jinak nezastaví. A slušnost je při nastupování řidiče pozdravit a při vystupování poděkovat.

Shrňme to

• kupte si Oyster Card a nabijte ji dostatkem kreditu nebo sedmidenní Travelcard (nebo používejte při krátkých pobytech přímo svou bezkontaktní platební kartu)
• nepřejíždějte metrem tam, kde je to zbytečné (a nikdy mezi Covent Garden a Leicester Square nebo mezi Embankment a Charing Cross)
• nikdy si nekupujte jednotlivou jízdenku
• nástupiště si vyberete podle směru, kterým z něj má odjet váš vlak
• využijte autobus, kdykoli budete chtít... často je mnohem rychlejší než metro, zejména na kratší vzdálenosti (a po centru také levnější, pokud platíte Pay As You Go)
• rozhodně po příjezdu do Londýna jeďte nejdřív linkou 26
• uvidíte-li při přestupu růžovou čtečku, je zpravidla dobré ji použít
• stáhněte si aplikaci TFL Go
• a jedna rada na závěr: můžete-li, vyhněte se cestování metrem v ranní špičce mezi 8:00 a 9:00 v centrální části Londýna (a odpoledne taky :-))

Tento článek má také pokračování: Poprvé v Londýně: První porce atrakcí