Poprvé v Londýně: První porce atrakcí

Parlament a Big Ben

Londýn má magický vztah k požárům všeho druhu. Po nějaké době vždy něco zásadního vyhoří - někdy významná budova, jindy celé město (to se stalo například v roce 1666, kdy vyhořela téměř celá vnitřní část Londýna mezi hradbami, dnešní City. Událost připomíná Monument to the Great Fire of London).

Westminsterský palác (zvaný také Houses of Parliament) této oblibě plamenů také neušel, když v 19. století vyhořel téměř do základů a stavba tak, jak ji můžete vidět dnes, pochází z jeho kompletní přestavby po tomto požáru. Palác má přibližně 1000 místností, dvě z nich jsou dobře známé veřejnosti - jednací místnosti Dolní komory a Sněmovny lordů.

Na palác navazuje 96 metrů vysoká hodinová věž. Ačkoli ji lidé znají jako Big Ben, není to její správný název. Tím je Elisabeth Tower, který dostala tato věž oficiálně v roce 2012 při 60. výročí vlády Jejího Veličenstva královny Alžběty II. Do té doby se jmenovala prostě Clock Tower (hodinová věž), což nebylo moc sexy a proto se uchytil neoficiální název podle přezdívky velkého zvonu Big Ben.

Parlament uvidíte nejlépe z protějšího břehu a z Westminsterského mostu.

London Eye (Millenium Wheel)

Londýnské oko, jedno z nejvyšších vyhlídkových kol na světě (do roku 2006 nejvyšší) ční svými 135 metry nad Temží a do roku 1999 to bylo vlastně nejvyšší místo, ze kterého jste se mohli rozhlédnout po celém centrálním Londýně. Časem jej zastínil The Shard, o kterém byla řeč minule, multifunkční budova vypadající jako skleněný špičatý krystal, jehož vyhlídka je ve dvojnásobné výšce. Zde ovšem platí, že méně je někdy více a pohled z nižší výšky Oka oceníte, protože jsou jednotlivé památky lépe vidět. Jedna otáčka kola trvá přibližně půl hodiny a prosklené panoramatické kapsle umožní výhled na celý centrální Londýn.

Jste-li v Londýně, nesmíte Oko rozhodně minout navzdory tomu, že investice do projížďky není malá. Nejméně činí necelých 30 liber. Doporučuji si připlatit za Fast Track, který sice stojí 44 liber (zhruba 1.200,- korun, momentálně dvojnásobek vstupu na The Shard), ale půjdete na řadu prakticky hned. Se standardním lístkem si vystojíte frontu, která může trvat v řádu hodin a těch ušetřených 400 korun pak nestojí za to.

Navzdory těmto cenám a velké popularitě je ovšem kolo trvale ztrátové a dluhy se pohybují v řádu desítek milionů liber. I proto je závislé také na sponzorech, kteří jej vždycky na nějakou dobu vytáhnou z průšvihu se splácením úvěrů (například od roku 2015 se jmenovalo Coca-Cola London Eye, nyní má jiného sponzora). Zajímavostí je, že části kola byly vyráběny v několika evropských zemích včetně České republiky. Hlavní hřídel o délce 25 metrů a několik dalších litých ocelových částí, které nesou tohoto 1.700tunového drobečka, odlila společnost Škoda.

Nejbližší stanicí metra je Waterloo a ke kolu je to kousek přes Jubilee Gardens. Hned vedle Londýnského oka jsou další lákavé atrakce - London Aquarium, London Dungeon, Shrek a další.

Jestliže sem zavítáte koncem listopadu nebo v prosinci, je možné si každoročně zabruslit letošek nevyjímaje (obvykle kolem 10 liber za vtup) a vstupné na kluziště se dá koupit společně s Okem. Také se jen pár kroků od kola konají každoročně menší vánoční trhy, které končí na Štědrý den večer. Budete-li je hledat po internetu, jde o Southbank Centre Christmas Market.

Tower of London

His Majesty's Palace and Fortress, The Tower of London - tak zní celý oficiální název stavby, kterou většina turistů nazývá prostě Tower. A jmenuje se královský palác i přesto, že posledním králem, který tento objekt skutečně využíval, byl v 17. století Jakub I. Od té doby byl využíván spíše jako vězení a v současné době jsou zde mimo jiné uloženy (a návštěvníkům přístupny) korunovační klenoty.

Stará legenda praví, že Anglie bude odolná vůči útokům zvenčí, pokud budou v Toweru přítomni krkavci. Britové vyřešili ochranu po svém - zde žijícím krkavcům pravidelně přistřihují křídla, aby z Toweru nemohli uletět. Do jaké míry chrání Anglii proti invazi právě toto, je otázkou, nicméně napadena již dlouho dobu nebyla (naopak společně s jinými velmi ochotně a ráda napadá ostatní).

A mimochodem, Tower má i svou princeznu.

Tower Bridge

Tento ikonický most nemůžete při své návštěvě vynechat. Jste-li v Toweru, máte to stejně jen pár kroků.

Tower Bridge není London Bridge, lidé si to občas pletou. Ale něco společného mají. V historických dobách byl London Bridge plný obchodníků. V Anglii té doby nebylo ničím nezvyklým, že se na mostě postavily domy a obchody (podobný most je například v Edinburghu). Peníze, které byly vybírány za možnost tam prodávat, byly moudře investovány do pozemků kolem Temže. A jejich pronájem nesl a stále nese další peníze, z nichž jsou i v současné době udržovány a provozovány některé mosty. Když se tedy začal London Bridge definitivně ucpávat nákladní dopravou a vyplynula potřeba propojit tehdy v podstatě chudinské čtvrti s druhým břehem ještě jiným způsobem, nikdo nenamítal, že to nestojí za to a kde na to vzít peníze. Po původním tunelu pod řekou, který byl ovšem určen jen pro osobní dopravu, nakonec dostavěli v roce 1894 most Tower Bridge, který je známý po celém světě a stal se symbolem Londýna.

Tower Bridge nemohl být postaven jako běžný most. V tehdejších dobách prakticky všechny lodě pluly pod plachtami a protože Tower Bridge se nachází mezi někdejšími přístavy a přístupem k moři, překážel by jejich stěžňům. Proto byl postaven jako zvedací.

Nahoře se pak nacházejí dvě lávky, které byly využívány chodci, zatímco byl most zvednut. V roce 1910 je zavřeli pro jejich nelichotivou pověst ráje prostitutek a otevřeli až nedávno jako součást expozice mostu, na kterou byste si měli zajít. Seznámí vás s mostem a jeho technologií, dozvíte se, že ještě v sedmdesátých letech byl zvedán parním strojem a pokud návštěvu správně načasujete, můžete se prosklenou podlahou obou lávek podívat na zvedání a zavírání mostu. Časy proplouvání jsou k dispozici na internetových stránkách mostu.

The National Gallery

Obrazárna The National Gallery se nachází na Trafalgar Square, přímo u stanice metra Charing Cross. Než vejdete do galerie skrz buskery představující živé sochy mistra Jódy a dalších, všimněte si na náměstí sloupu s pomníkem admirála Horatio Nelsona, toho chlapa, co porazil Napoleona v bitvě u Trafalgaru a zachránil tak Brity před invazí z jeho strany. Ačkoli u Trafagaru zemřel přímo na lodi, zprávu o vítězství mu stihli předat. Je to britský národní hrdina, ačkoli i nyní vás budou jistě někteří přesvědčovat, že za celé vítězství mohou spíše krkavci z Toweru. Na Trafalgarském náměstí je také umístěn etalon britského yardu, zkusíte ho najít?

V galerii najdete mnohá díla velkých světových umělců - od Tiziana, Van Dycka, Rubense, Rembrandta, přes ty dva zlobivce, co si lidi pořád pletou, Moneta a Maneta až po Raphaela, van Gogha, Botticelliho, Leonarda da Vinci a další. Na stránkách galerie najdete mimo jiné 30 obrazů, které musíte vidět. Galerie je obrovská a není žádným překvapením, když na pohodlných sedačkách rozmístěných po celém objektu, uvidíte klimbat starší i mladší návštěvníky, aby po nějaké době opět vyrazili vstříc dalším obrazům z 2300 vystavených. Ročně galerie přivítá notně přes 4 miliony lidí a to z ní po Louvre a třech britských muzeích dělá páté nejnavštěvovanější muzeum světa. Historie sahá do roku 1824, kdy byla zakoupena první sbírka 38 obrazů, nejstarší obraz je z roku 1250 a nejmladší 1900. Ty novější je možné nalézt v Tate Modern. Výhradně britstí umělci jsou k vidění v Tate Britain.

Jak je dobrým zvykem prakticky v celé Británii, co patří národu, je návštěvníkům k dispozici zdarma. Vstupné do galerie je tedy zadarmo, ale pokud vás sbírky osloví a budete chtít galerii podpořit, jsou u vchodu boxy na malé příspěvky, kam můžete hodit pár mincí nebo menší bankovku. Značnou výhodou vstupu zdarma je, že si můžete prohlédnout část expozice a pak se kdykoli vrátit a nemusíte se tak zničit první den návštěvy Londýna hned v prvním baráku, který potkáte. Byli jsme v Londýně mnohokrát a myslím, že jsme doposud pořádně neviděli ani polovinu všech vystavených maleb.

Buckinghamský palác

Buckinghamský palác, oficiální sídlo Jeho Veličenstva krále Charlese III., je poměrně blízký soused Národní galerie. Vydáte-li se od ní skrz obloukovou budovu admirality, dojdete k paláci zhruba po patnácti minutách. Jestli pojedete do Londýna na jaře, nechoďte po hlavní třídě The Mall, ale vezměte to parkem St James’s Park, kde uvidíte rozkvetlé zahrady. Další park ještě zmíním později.

Každý den je možné vidět střídání stráží, pokud to počasí dovolí, a to (v době aktualizace článku 2025):

• 11:00 v pondělí, středu, pátek a neděli
• 15:00 v úterý, čtvrtek a sobotu

Připravte se na hodně lidí a snažte se buď přijít včas a natlačit se k plotu, nebo alespoň k fontáně.

Hyde Park a Speaker's Corner

Vydáte-li se od Buckinghamského paláce dlouhou cestou po pravé straně, dorazíte k největšímu ze čtyř královských londýnských parků (a jednomu z mnoha) - Hyde parku. Park slouží stejně jako ostatní parky k odpočinku, zábavě, sportu, piknikům či dokonce jízdě na koních. Je zde velké jezero The Serpentine, přičemž pohled shora naznačí, jak přišlo ke svému jménu. Na něm lze půjčit lodičky, slouží jako koupaliště a potkáte se v něm s labutěmi a kachnami. V parku dále najdete hřiště na památku princezny Diany, memoriál krále Alberta, galerii, sochu Petera Pana a královny Victorie a kromě dalšího také mnoho lehátek, která můžete využít (upřímně řečeno část vyjmenovaných highlightů patří do Kensingtonských zahrad, ale to je formalita, protože ty na Hyde Park navazují).

V severovýchodní části parku nedaleko stanice metra Marble Arch najdete proslulý Speakers’ Corner. To je místo, kam si může kdokoli stoupnout a prezentovat své názory (údajně pokud nehanobí královnu a monarchii, ale to je pomluva, takové pravidlo neexistuje). Najdete zde řečníky, jejichž řeč dává smysl, najdete tu žvanily, kteří plácají nesmysly. Jsou tu náboženští fanatici, političtí komentátoři, vypravěči příběhů i magoři, vykřikující ptákoviny o konci světa nebo únosu vrabců mimozemskou civilizací. Někdo hovoří ze země, jiný ze štaflí, další si nosí speciální pódium. Jeden mluví v obleku, jiný má na hlavě helmu s vikingskými rohy. Nejlepším (a oficiálně jediným) dnem k návštěvě je neděle dopoledne, ale občas tu někoho najdete žvanit i jindy...

A jestli máte co říct, klidně to řekněte. Jestli to dává smysl, zjistíte podle posluchačů, kteří se kolem vás shromáždí… nebo také ne.